Závislosti pod lupou. Proč je nutná změna pohledu, prevence a chytrá politika
Závislosti nejsou jen problémem jednotlivců, kteří „selhali“. Jsou pevně propojeny s tím, jak funguje naše společnost, jak nastavujeme pravidla a jak podporujeme zdraví a vzdělávání. Na odborném setkání, které propojilo politiky, odborníky i zástupce zdravotních pojišťoven, se ukázalo, že česká debata o závislostech se posouvá. Od represí a mýtů směrem k vědecky podloženým a ekonomicky racionálním řešením.
Harm reduction jako politická filozofie
Předseda správní rady think tanku Racionální politiky závislostí Jindřich Vobořil hned v úvodu vymezil hlavní rámec: „Nechceme svět bez drog, chceme svět bez zbytečných škod.“
Podle něj je zásadní si přiznat, že závislosti jsou součástí lidského života a nelze je zcela vymýtit. O to důležitější je minimalizovat jejich negativní dopady. „Díky mýtům vytváříme chybné politiky, které mají na svědomí předčasná úmrtí, zdravotní problémy desítek tisíc lidí a milion lidí v EU. Zbytečně vězníme a podporujeme obrovský černý trh,“ varoval.
Vobořil zdůraznil, že harm reduction neboli snižování škod není jen sada intervencí, jako je výměna stříkaček nebo substituční léčba. „Je to politická filozofie, komplexní přístup, který zahrnuje prevenci, terapii, poradenství i chytrou legislativu,“ vysvětlil.
Podle něj je navíc nutné redefinovat i samotné chápání závislosti:
„Závislosti nejsou zlo. Jsou přirozenou součástí našeho života, založenou na mozkovém systému odměn. Bez něj bychom se nereprodukovali, netvořili, neprožívali. Problém nastává tam, kde kontrola selže. A právě tam je potřeba intervence.“
Česká republika má podle něj v evropském kontextu respekt. „Stali jsme se lídrem ne kvůli dogmatům, ale kvůli důkazně podloženým politikám. Dokázali jsme prosadit i v EU precedentní závěry, že i v oblasti závislostí musí být respektována lidská práva,“ připomněl.
Zároveň však upozornil na paradox: česká ekonomika každoročně kvůli závislostem přichází o 150–250 miliard korun, přičemž do prevence putuje jen 0,03 % HDP, tedy několikanásobně méně než v okolních zemích.
Škola jako první linie, rodina nestačí
Poslankyně a členka Výboru pro zdravotnictví Renáta Zajíčková navázala na Vobořila pohledem z praxe: „Závislosti tu vždycky byly. Rozdíl je, že dnes je nabídka látek i nelátkových pokušení tak brutální, že jí slabší jedinec těžko odolá. To platí zejména pro mladou generaci.“
Podle ní nelze spoléhat jen na rodinu. „Děti samy říkají: víme, že je to špatné, ale sami to nezvládneme. Rodiče nejsou s dítětem 24 hodin denně, a proto musí nastoupit škola a stát,“ popsala.
Školy podle ní dnes stojí v první linii, ale často bez dostatečných prostředků. „Preventisté chybí, mnohdy tuto roli zastávají učitelé bez potřebného vzdělání. Přitom problémy jsou stále složitější. Už to není jen alkohol a tabák, ale digitální závislosti, sociální sítě či energetické nápoje,“ upozornila.
Zajíčková přitom připomněla i legislativní posuny: „Podařilo se přijmout zákon o psychomodulačních látkách, chystáme regulaci energetických nápojů. Revize vzdělávacích programů má do škol přinést důraz na duševní pohodu. Některé kroky jsou opravdu progresivní.“
Ekonomický rozměr je podle ní často zamlčovaný:
„Každý ví, že z alkoholu a tabáku jdou desítky miliard na daních. Ale už nikdo neříká, kolik nás stojí léčba závislostí, rozpadlé rodiny nebo sociální dopady. Ekonomika je v tomto neúprosná, a přesto o tom veřejná debata mlčí.“
Varovala také před dopady digitální doby: „Děti do dvou, tří ráno tráví čas na sítích. Rodiče spí, netuší, že jejich děti mají obrovský deficit spánku. Pokud jim nepomůžeme, ztratíme celou nastupující generaci.“
Pojišťovny musí změnit mindset
Zástupce VZP Miroslav Jankůj přinesl ekonomicko-zdravotní pohled. Připomněl, že jen jeho pojišťovna vydala v roce 2024 na léčbu závislostí 1,6 miliardy korun a náklady se za deset let zdvojnásobily. „Dominantní položkou je alkohol,“ dodal.
Podle něj je problém širší.
„Zdravotní péče ovlivňuje zdraví z 10–15 %. Klíčový je životní styl, prostředí, sociální status. A právě na tyto determinanty zdraví se díváme málo. Musíme změnit mindset, nejen ve školství, ale i v pojišťovnách,“ uvedl.
Na prevenci jde přitom minimum peněz. „V roce 2024 jsme z příjmů 298 miliard věnovali na prevenci 1,9 miliardy, ani ne procento,“ shrnul. Konkrétní programy ukazují jejich limity: „Na příspěvek na odvykání kouření šlo 630 tisíc, čerpalo ho 349 lidí.“
Přitom podle studií je prevence jasně návratná. „Jedna koruna investovaná do prevence přinese 1,7 koruny zpět. Efekty se ale projeví až v dlouhodobém horizontu, a to je pro krátkodobě nastavený systém problém,“ vysvětlil Jankůj.
VZP se snaží motivovat jak klienty, tak poskytovatele. Program VZP Plus zvyšuje úhrady praktickým lékařům, kteří aktivně zvou pacienty na preventivní prohlídky. „Výsledek? Počet pojištěnců, kteří prevenci absolvovali, stoupl o šest procent, tedy skoro o 100 tisíc lidí. Přesto je to jen 56 % klientů,“ konstatoval.
Jankůj připomněl, že inspirace existuje i v zahraničí. „Ve Španělsku stát systematicky sleduje rizikové faktory a aktivně pracuje s ohroženými skupinami. Nabízí kurzy, pohybové aktivity, cílenou podporu. My musíme začít chápat prevenci jako strategickou investici, nejen jako náklad,“ zdůraznil.
Prevence jako politická i společenská volba
Společný jmenovatel všech vystoupení je jasný: česká společnost potřebuje zásadní změnu přístupu k závislostem.
Závislosti nejsou morálním selháním, ale přirozeným rysem lidského chování.
Efektivní politiky musí stát na harm reduction – na snižování škod, ochraně zdraví a respektu k lidským právům.
Školy, rodiny i zdravotní systém potřebují podporu, aby mohly zachytit problémy včas.
Prevence není náklad, ale investice, která se mnohonásobně vrací. Ekonomicky i lidsky.
Politika, která staví na prevenci a minimalizaci škod, tak není jen odbornou strategií. Je to především civilizační volba: zda chceme společnost, která trestá a platí následky, nebo společnost, která chrání své slabší, šetří prostředky a vytváří podmínky pro zdravější budoucnost.
