Evropská komise na začátku dubna zveřejnila hodnocení směrnice o tabákových výrobcích (Tobacco Products Directive, zkráceně TPD). Její základní sdělení je srozumitelné. Evropský rámec pomohl omezit reklamu, zvýšil informovanost o zdravotních rizicích a přispěl ke snížení prevalence kouření. Zároveň s tím platí, že pokles je v celoevropském měřítku spíše pozvolný a k ambicióznímu cíli snížit podíl kuřáků na pět procent do roku 2040 má Unie stále daleko. Navíc se v posledních patnácti letech trh zásadně změnil. Vedle klasických cigaret dnes vidíme produkty, jako jsou elektronické cigarety, zahřívané tabákové výrobky nebo nikotinové sáčky. Komise má v tomhle bezesporu pravdu. Pravidla z roku 2014 už dnešní realitu dostatečně nepostihují.
O to překvapivější je, že ani po více než deseti letech nedokáže samotné hodnocení odpovědět na klíčovou otázku: Co tedy fungovalo a přispělo ke snížení prevalence kouření a proč?
Komise sama přiznává, že nedokáže kvantitativně oddělit vliv evropské legislativy od jiných faktorů, jako jsou daňová politika, národní regulace, zákazy kouření v různých prostředích nebo změny spotřebitelského chování. Jinými slovy, víme, že se situace změnila, ale jen omezeně rozumíme tomu, proč. A to je problém a není to jen metodologická poznámka pod čarou. V praxi to znamená, že evropská regulace může být nastavována bez jasné představy o tom, které nástroje skutečně fungují a které nikoli.
Proto je důležité podívat se na rozdíly mezi jednotlivými státy podrobněji. Ty rozdíly jsou totiž výrazné. Přitom ale zůstávají v hodnocení spíše na okraji.
Česká zkušenost je v tomto směru zajímavá, protože nabízí střízlivý, neideologický pohled. Podle Národního výzkumu užívání tabáku a alkoholu v České republice 2024 klesl podíl kuřáků tradičních tabákových výrobků z 31,3 % v roce 2012 na 22,4 % v roce 2024. To je výraznější pokles než evropský průměr. Neznamená to automaticky, že za to může jeden konkrétní nástroj nebo jedna konkrétní politika. Znamená to ale, že český případ stojí za hlubší analýzu. Zvlášť když domácí strategie v oblasti závislostí dlouhodobě pracují s konceptem snižování škod a s předpokladem, že regulace i míra zdanění mají odpovídat míře škodlivosti jednotlivých produktů.
Podobně zajímavé jsou i zkušenosti ze Švédska. To dlouhodobě patří mezi země s nejnižší mírou kouření v Evropské unii a také výrazně nižší mírou úmrtnosti na nádorová a kardiovaskulární onemocnění. Ve Švédsku došlo k těmto změnám v důsledku přesunu preferencí konzumentů k bezdýmné formě užívání tabáku, tedy snusu. Ano, politika ve vztahu k tabáku se v jednotlivých státech liší. A právě tyto rozdíly by si zasloužily hlubší a systematičtější rozbor než to aktuální hodnocení.
Jak je výše zmíněno, významnou roli hrají i jiné nástroje než regulace produktů, což dokládají samotná data. Například daňová politika je dlouhodobě považována za jeden z nejúčinnějších faktorů ovlivňujících spotřebu tabáku. Evropská legislativa je tedy jen jednou částí širšího obrazu. Nikoli jediným vysvětlením.
To je elementární princip moderní veřejnozdravotní politiky. Mezi cigaretou a nikotinovým sáčkem, mezi spalováním tabáku a bezdýmným produktem, mezi dlouholetým kuřákem a mladým dospělým existují rozdíly, které by měla regulace umět rozlišovat. Ostatně i v odborné komunitě je shoda na tom, že užívání alternativních produktů je spojeno s nižšími zdravotními riziky ve srovnání s tradičním kouřením. Akceptování vědeckých poznatků by se mělo promítnout do politického rozhodování. Tak by měl vypadat odborný evidence-based přístup. Škoda, že v tomto směru je zpráva více než zdrženlivá.
Evropský hodnoticí report je silný tam, kde upozorňuje na reálné problémy. Marketing, roztříštěnost národních pravidel nebo mezery v právní úpravě nových výrobků. Slabší je tam, kde z těchto zjištění příliš rychle přechází k implicitní představě, že více restrikce automaticky znamená lepší výsledek. Víme, že ve veřejném zdraví to takhle jednoduše nefunguje.
O tom ostatně svědčí i probíhající odborná debata. Respektovaní představitelé mezinárodní i české vědecké komunity v posledních měsících otevřeně upozornili na limity současné komunikace rizik na evropské úrovni. V otevřeném dopise adresovaném prezidentce Evropské komise Ursule von der Leyen vyzývají experti k tomu, aby regulace důsledněji rozlišovala mezi jednotlivými typy nikotinových výrobků a vycházela z vědeckého hodnocení jejich rizik. I když nemusí jít o jednotný názor celé odborné obce, jde určitě o snahu o relevantní a argumentačně podloženou debatu, kterou by při přípravě nové legislativy nebylo rozumné přehlížet.
Revize TPD proto bude testem, zda je Evropská unie schopna dělat politiku založenou na důkazech, nikoli na předpokladech. Cílem má být méně kouření, méně nemocí a méně úmrtí. A ne více zákazů na papíře. Pokud má nová evropská regulace obstát, musí být především analyticky a datově poctivá. Nutné je také přiznat nejistoty, pracovat s rozdíly v rizikovosti a více se učit z reálných zkušeností členských států. Česká debata v oblasti závislostí ukazuje, že takový přístup je možný. Byla by škoda, kdyby se jím Evropa neinspirovala.
Autor: PhDr. Ladislav Csémy, prezident, Institut pro studium duševního zdraví a závislostí a psycholog působící v programu výzkumu závislostí, Národní ústav duševního zdraví